WYG Aywaille – semifinále

WYG Aywaille – semifinále

Článek z pera pana Radka Janky, aneb jak se daří mládežníkům na YOUTH GAMES:

Belgické Aywaille si mnozí pamatují z roku 2008, kdy se tu jelo mistrovství Evropy BIU. Konalo se tenkrát v rozsáhlém trialparku v přírodě nad městem. Za ty roky se mnohé změnilo: nový trialpark vyrostl přímo v centru města dole u řeky ve sportovním areálu. Místní fotbalové hřiště je lemováno ohromujícím množstvím překážek, od kamenů přes trámy až po betonové „lego“ bloky, vše v takovém množství, že kromě pěti semifinálových sekcí zbylo ještě dost na tréninkovou megazónu.V těsném sousedství je sportovní hala a plavecký bazén, jejichž zázemí bylo k dispozici závodníkům, a k tomu ještě vyrostl stanový hangár se snack barem a občerstvením – vše se dalo koupit pouze za speciální trialové žetony, které se naštěstí nemusely získávat na sekcích, ale směňovaly je hostesky za eura u vstupu.

Úvodní den Her mládeže byl ve znamení soutěže národních týmů, která ale pro nás nedopadla dobře. Podařilo se nám sice sestavit družstvo podle pravidel – minimálně čtyři jezdci, každý z jiné kategorie, což polovina zúčastněných národů nedokázala. Dokonce jsme i pochopili pravidla, ale tím naše úspěchy skončily. Princip soutěže vychází z „open-free“ konceptu známého i z motorek: branky různé obtížnosti mají každá svou bodovou hodnotu, za čistý průjezd (UCI na kola, bez šlápnutí) dostane jezdec příslušné body. Jediná sekce byla rozdělená na pět úseků, v každém úseku si mohl vybrat jednu ze čtyř různě bodovaných branek. Když ji jezdec projel čistě, body se mu započítaly, když si šlápl, tak se mu tento dílčí úsek nepočítal. Vše s komentátorem, před tribunou diváků a v rychlém tempu – jezdci byli připraveni na startu a jakmile jeden dojel nebo vypadl, hned nastupoval další. Jezdců jsme měli jen nutné minimum čtyř kusů (Nikola Svobodník, jediný český poussin na startovce, musel zůstat doma ze zdravotních důvodů), což byl trochu hendikep. Každý z týmu jel jednou, týmy se postupně střídaly. První nastoupil Tomáš Vepřek, vymyšlenou kombinaci branek zajel bez problémů a nasbíral první body. Bětka Pečínková na druhém úseku spadla, ale body z prvního se počítaly. Mára Pochtiol měl ve dvou výskocích dotek ližinou, takže bodů bylo méně, než chtěl. Plány Lukáše Janky překazil pád na prvním skoku, čímž bylo dobodováno a v součtu jsme skončili osmí – ano, je to zároveň místo poslední. Koncept týmové soutěže je ale dobrý, nutí jezdce přemýšlet, jestli riskovat více bodů na těžším skoku nebo na jistotu vzít „desítku“. A i ti nejmenší poussini, kteří zajeli jednu branku a zbytek sekce jen projížděli, se týmům počítali.

V sobotu se jela semifinálová kola chlapeckých kategorií. V obou dívčích se totiž kvůli nízkému počtu závodnic pojede přímo finále. První nastoupili poussini, jak už bylo napsáno, tak letos bez české účasti – vynahradíme si to příští rok, až nám „dozrají“ Vojtové Hříbek a Vepřek. V jedenáct začali startovat vždy po pěti minimáci. Zde už české dresy nechyběly, byť z reproduktorů tvrdošíjně zaznívalo „rider from Czechoslovakia“. Přes čtyřicet jezdců v kategorii se projevilo v délce front, vymezený čas na závod 2:15 rychle utíkal a pořadatelé jej dvakrát po čtvrthodině prodlužovali. Adam Kosík díky tomu dojel v čase a stihl zajet i sekci, kterou si chtěl nechat jen cvaknout za pět – změna plánu jej zaskočila natolik, že ji zajel za dva body, celkem jich měl 37 a skončil na 25. místě. Marek Pochtiol si trochu zkomplikoval situaci pětkou v prvním kole, celkem 16 TB a napjaté čekání u obrazovky s výsledky, jak dojedou soupeři. Dopadlo to naštěstí dobře – deváté místo znamená postup do zítřejšího finále!

Pokračování po obědě zahájili benjamini. I zde jsme měli ve hře dva jezdce. Martin Damborský v prvním kole vybojoval dvě čtverky, ve druhém se zadařila jedna dvojka a bylo z toho 28. místo. U Tomáše Vepřka jsme všichni doufali, že postoupí do nedělního finále, k tomu ale bylo nutné vyrovnat se s příliš lehkými sekcemi, bráno tedy z pohledu jezdců v čele tabulky. Pět z nich včetně Toma zajelo první kolo za nulu bodů, dalších sedm bylo do pěti bodů. Kdo udělá chybu, přijde o finále. Tomáš jel druhé kolo za nuly až do poslední sekce, kde najednou šlápl – a vystoupil z kola. Pět. V Milanovi by se v té chvíli krve nedořezal. Rychle odevzdat kartu a pak opět nekonečné čekání u tabule s výsledky. Naštěstí i ostatní sem tam nějaký bod přivezli, takže Tomáš do finále postupuje také, z osmého místa.

Poslední nastoupili kadeti. Lukáš Janka měl ze sekcí trochu respekt, který ostatně budily i výkony některých jezdců v tréninkové zóně. Do závodu ale nastupoval váhavě třeba i Samo Hlavatý – své určitě udělalo i to, že start kadetů byl až o půl páté. Na sekcích by si užili i naši domácí eliťáci, v prvním kole Lukáš zajel jedinou – zato ovšem za jediný bod. Ve druhém kole stejně tak plus bodík za přetažení času o tři vteřiny, nicméně tento výkon mu vynesl 22. místo – dalších devět kadetů nechal za sebou. Po návratu do kempu pak odhalil i příčinu podivných zvuků, ozývajících se z kola: spodní rámová trubka je prasklá kolem dokola a visí doslova na vlásku :-(

Zítra tedy ty úspěšné čekají finálové jízdy a jsme rádi, že Česko letos bude mít zastoupení ve třech kategoriích – Bětka v girls, Tomáš v benjaminech a Marek v minimech.

Fotky budou později, zase tak silná wi-fi tu v kempu není :-)

cs Czech
X