DRESSLER Camp 2010 report

report od MT z DC ... opravena chyba ve vysledcich Eliminator race - omlouváme se za autora Tomáši Kaufmanovi a dodatečně gz.

    Je za námi DRESSLER Camp 2010 (dále Camp) a byla to stejně jako minulé ročníky událost, která se všem nezapomenutelně vryla do paměti všech účastníků! DRESSLER Camp je akce pořádaná Pepou Dresslerem a několika dalšími přáteli. Každý rok je pro účastníky (a nejenom jezdce) přichystaná slušná dávka adrenalinu v podobě ježdění na trialových kolech a motorkách, vypůjčených DH a FR kolech, doprovodného programu, zejména pořádných koncertů a samozřejmě závodění.
   
    Každý rok, a nyní tomu nebylo jinak, jezdí na Camp stále více zahraničních jezdců. Na letošní ročník se přijely podívat výpravy z Anglie, Itálie, Belgie, Slovenska, Francie, Polska a možná i dalších zemí. Celý Camp trval 6 dní a na každý byl připravený program, který více či méně vyšel podle plánu a o zábavu bylo postaráno už od ranních hodin, až do těch těch pozdních večerních, kdy se většina vysílených účastníků ukládala k zaslouženému spánku.
    Největším a velice očekávaným „hitem“ byla plánovaná návštěva Kennyho Belaey z Belgie, který se na Camp přijel podívat z právě odjetého ME UCI v Německém Melsungenu. Slib dodržel, a to co předváděl, byla opravdu parádní show. Na Kennym je vidět že ho baví ježdění před diváky, a do každé jízdy přidává  nápaditost. Každým svým skokem tak tvoří nezapomenutelnou show! Kenny se ukázal přesně tak jak se od něj čekalo! V plné palbě a síle ukázal že je opravdu jedním z nejlepších jezdců světa!
    Na Campu ale nebyl pouze Kenny, ale i slušná skvadra ostatních jezdců, kteří míří hodně vysoko a ukázali že mají opravdu vysoký potenciál o který se mohou s diváky podělit! Hlavními atrakcemi tak byli např. David Herka (příjezd z UCI Melsungenu opepřil parádní show na vypůjčeném 26“ Rockmanu a i Kenny občas kroutil hlavou „Co to jako je!?“. Je ale škoda, že se David nemohl zůčastnit hlavního závodu), Vašek Kolář (parádní freestyle trial jako vždy, otočky, pedalflipy, kroucení kolem sem a tam, radost pohledět), Michal Budský (trial se vší parádou a hromadou tetování), Lukáš Tůma (zahučení do betonové skruže po hlavě, tak to umí jenom Luky), Marek Petrásek (s artrózou kyčlí a platem ibuprofenu v žaludku ukazoval neskutečné kousky). Největším překvapením byl příjezd Jakuba Vencla, který předvedl hrozné peklo, když po dvou nebo snad i třech letech trialového důchodu nastoupil na svůj zaprášený trialbike a české špičce ukázal záda při hlavním závodě! Mezi dalšími stojí za zmínku Martin Kakáč, Karel Brambora, Jan Musil a mnoho dalších českých jezdců, za královnu pak přijeli bojovat Michael Singleton, Matt Burrows a Will Arnold (Mike předvedl parádní destrukční kousky, kdy ze svého HOPE náboje s integrovaným volnoběhem, udělal želízko do sběru). Z Itálie dojel Alessandro Allegretti a spol. (opravdu si nepamatuji všechna jména). Jezdců bylo dost a rozepisovat se tu o každém by bylo na ne jeden, ale dvacet článků.
   
    Nyní už ale o samotném dění v jednotlivých šesti dnech celého Campu, který si pro nás tento ročník přichystal:
   
    1) den první – příjezd a TSG Retro Race
Po postupném příjezdu všech účastníků, kteří se rozhodli zúčastnit hned od prvního dne, následovalo rozbalování stanů, registrace apod. Pro všechny tu pak byl připravený TSG Retro Race, který má jako každý rok hojnou účast nejenom trialových jezdců na kolech, ale i jezdců z motorek, kteří hodlají změřit síly v tomto „oldschool“ stylu ježdění s bikery. O oblečky v podobě „monty šprcky“ nebo „spartakiádního úboru“ nebylo nouze a tak u podívané nechyběla dobrá nálada. Pravidla závodu byla jasná. Počítají se body, tak čas po jakou stojíte na noze, při sešlápnutí z pedálů a stejně tak je omezeno odhazování kola, poskakování atd. Koneckonců, přesně tak jak tomu bylo za starých časů speciálů TC a podomácku přesvářených BMX kol, či jiného harampádí ze sklepa. O pozice  na bedně se nakonec rozdělilo více jezdců a tak to vypadalo následovně:

1.místo – Jakub Valenta
2.místo – Michael Singleton, Pavel Klouček, Jan Musil, Lukáš Buriánek
3.místo – Petr Henc, Tomáš Kůřil

    Celkové výsledky ZDE!

    2) den druhý - Freestyle Trial Contest, TSG Best Trick Contest
V následující den byl nachystaný velice zajímavý a poutavý Freestyle Trial Contest a TSG Best Trick Contest. Mnoha jezdci oblíbený a pro diváky možná nejzajímavější podívaná. V několika kolech si to mezi sebou rozdali všichni jezdci a postupně se vyřazovacím způsobem, který hodnotila porota vybralo několik nejlepších bikerů, kteří bojovali jak nejlépe uměli ve stylu freestyle-trial o posty na bedně. Popisovat tu vše by bylo na dlouho a proto jenom ve zkratce. Mike Singleton – seskok z wallridu z palet = likvidace zadního náboje, Michal Budský – čistá práce s výborným konečným výsledkem, Vašek Kolář – freestyle trial jízda jak se patří, co tenhle týpek dokáže zakomponovat do trialu je někdy až neuvěřitelné, Marek Petrásek – opět ukázal že se rád nechává vyhecovat a slušně „zaválel“, Lukáš Tůma – ten jezdí freestyle i v normálním závodě, jeho kousek v podobně odskoku z deseti palet směrem vzad na pedál + rockring + přední kolo a potom dopad oběma koly na placku asi nikdo nechápal! Byla to úžasná podívaná, která vyvrcholila závěrečným soupeřením o Best Trick, což byla paletka docela odvážných kousků. Nakonec byl ohodnocen jeden jediný jezdec, který tak ukončil celý Contest freestylu i best tricku! Výsledky pak vypadají takto:
   
    Freestyle Trial Contest   
1.místo – Vašek Kolář
2.místo -  Michal Budský
3.místo – Marek Petrásek
   
    TSG Best Trick Contest vyhrál Michal Budský skokem na cca dvoumetrovou cívku a následnou otočkou o 180 stupňů do svahu.
   
    3) den třetí – Open Free Trial Conest
O této akci nemám žádné další info, jelikož jsem tou dobou zmizel na koukačku dvou RZ Rallye Bohemia. Snad jenom že se jednalo o jakýsi mototrial s kapku rozdílnými pravidly, teré jsou k nahlédnutí ZDE!

    4) den čtvrtý – Fallen Trial Contest (kvalifikace + finále)
Čtvrtý a také hlavní den celého Campu vypukl v neděli, kdy byl v plánu hlavní trialový závod! Příjezd Jakuba Vencla asi čekal málo kdo a to co předvedl v závodě nejspíš nikdo! Sám Jakub po příjezdu řekl: „Přijel jsem vyhrát!“ No popravdě neměl k tomu daleko a vypálil nejeden rybník! Co se dělo v průběhu kvalifikace nemohu říct, jelikož jsem se sám závodu účastnil a tak nemám další podrobnější informace, pouze vlastní dojmy ze sekcí.
    Ty byly postaveny jak už bývá zvykem z části na umělém povrchu (palety, skruže, cívky), tak na přírodním materiálu (kameny, kořeny, jak na jehličí, tak na prašné zemi). Je to závod, kde se opravdu ukáže kdo na co má, jelikož je zde od každého kousek, umělotiny ve stylu UCI a zároveň příroda jako v BIU. Každý si zde tedy našel své a závody určitě bavily! Sekce stavěli sami jezdci, 2 sekce ten, 2 sekce onen a 2 sekce zas někdo jiný! O různorodost obtížností jednotlivých byla znát. Celkově byla kvalifikace správnou „rozřazovačkou“ a do finále se  dostali pouze ti nejlepší, o kterých se to tak nějak vědělo už dopředu, tedy až na Jakuba.
    Do finále postupovalo 13 nejlepších z kvalifikace, ti postupně bojovali na několika vybraných a upravených sekcích a docházelo opět k vyřazování. Jezdci s nejvyšším počtem trestných bodů postupně vypadávali aby se postupně oddělilo to nejlepší jádro a došlo k závěčnému boji na nože! Za solidní atmosférou stály nejenom výkony všech zúčastněných riderů, ale také pravidlo „o nešlapání-netahání“, které s sebou nese poutavější podívanou pro diváky. Pravidlem v jednoduchosti je „nešlapej dokud nepadáš“, tedy na nějakou extra taktiku tu není místo, buďto přeskok, nebo výskok jezdec zkusí a dá, nebo nedá a je vyřazen! To co se bere jako plánovaný šláp, nebo záchranná pojistka proti pádu je popravdě někdy sporné, ale v průběhu celého závodu se toto pravidlo nesetkalo s protesty jezdců ani diváků.
    Rozhodující sekce a také poslední byly na umělých překážkách, kde vše komentoval a burcoval k fandění Jan Sladký (ten dokáže z lidí vyždímat i poslední kapku krve, když už vyzývá jezdce slovy „vem si živooot“ nebo „chceme kreeev“, takové komentování zvedne ze židle i mrtvolu.)
    Konečné výsledky a seznam jezdců naleznete ZDE, ale jak dopadlo umístění na bedně je tu:

1.místo – Michal Budský
2.místo – Vašek Kolář
3.místo – Jakub Vencl

Celkově na mě závod působil hodně dobře, Michal ukázal že i s novým kolem, které testuje pár dní se dá vyhrát, když to máte v krvi. Vašek se nenechal zahanbit ani při těch největších prekérkách a pral se s každou sekcí svým vlastním stylem. Jakub překvapil naprosto každého a domů si odvezl skalpy několika mnohaletých jezdců. To co se zprvu zdálo jako nemožné se stalo skutečností a za to si zaslouží hodně hlubokou poklonu!

    5) den pátý – Monty Eliminator Race
Start celého závodu se postupně dvakrát odsouval, jelikož se očekával příjezd Kennyho Belaey, který byl na cestě z Německa. Nakonec se vše povedlo tak akorát. Večer bylo příjemné počasí a diváci natěšení na Kennyho show. Asi hodinu před startem celého Eleminator Race se začali jezdci rozhýbávat a Kenny předváděl že se toho nebojí a ihned přeskákal věci s kterými po celý Camp bojoval nejeden jezdec. David Herka přidal pár svých mega poletů na vypůjčeném kole od Máry Petráska a tak bylo opravdu na co koukat už při tréninku. Michal B., Vašek K., Lukáš T., Marek P., Karel B., Jan M. Ti všichni zkoušeli a zkoušeli vše možné i nemožné.
    Nakonec přišel čas závodu, do kterého se přihlásili i ti nejmenší jezdci, pro které se tu našlo také pár prekérek. Eliminator Race je hodně zajímavý nápad, který se myslím uchytil úplně poprvé na loňském Campu a pak také na Joyride. Jedná se o systém, kdy je postavena poměrně dlouhá trať, která se se svou náročností postupně zvyšuje od startu k cíli. Každý jezdec má za úkol dojet co nejdále a to bez jediného doteku nohou o zem, nebo seskoku na nedovolenou plochu, či mimo pásky vyznačující trať.
    Jezdci startovali hezky podle abecedy, takže mezi malými se občas mihnul i jezdec, který zajel opravdu daleko. Bylo tedy na co koukat celou dobu a né vyčkávat přes prcky na ty nejlepší. Je to určitě fajn, i když pro diváky možná není až tak zajímavé jako finálové jízdy, nicméně je to tak trochu donutí zůstat po celou dobu a koukat i na menší, ale o nic méně nadané a zajímavé jezdce a fandit jim.
    Spousta závodníků ztroskotala na části sekce, kde byla kutálející se cívka, na které měli jezdci překonat cca 2m. Odkutálet sám sebe, spolu s cívkou byl jeden z největších oříšků pro mnoho riderů a dost z nich si na této překážce vylámalo zuby. Když přišel na řadu Kenny Belaey, čekalo se co vymyslí. Kenny se nenchal zahanbit a opravdu přišel poměrně s kuriózním a nečekaným řešením, kdy si nejprve cívku odválel před sebe a pak jí jedním skokem překonal a dostal se tak na další již pevnou nepohyblivou překážku. Chvíli se s tím ale pral a v průběhu jízdy si neodpustil komentář jako: „Crazy Czech people!“ což asi hovoří za své, že i jezdec jeho formátu měl problém. Nakonec vše dopadlo přesně jak se čekalo, Kenny překonal všechny překážky a na konci sekce ani nevypadal že by ho trápila únava. Vše jel čistě, bez doteku pedálem, s naprostou jistotou a úsměvem na tváři. Výsledek Eleiminator Race je tedy:
1.místo – Kenny Belaey
2.místo – Tomáš Kaufman
3.místo – Roman Chvojka

Samotný Eliminátor Race je opět jeden z dalších velice poutavých nápadů, jak přitáhnout k trialu více lidí, protože sebou nese nápaditost v samotných pravidlech o nešlápnutí na zem a skoků pouze po překážkách a nikde jinde!
   
    Večer následoval všemi očekávaný mega koncert skupin Dusty Kate, Queen of Everything a nezapomenutelných Pipes & Pints. To co se postupně rozjelo byla neskutečná mashingová řežba a kdo si neodnesl pár modřin z každého koncertu, tak jakoby nebyl. Všechny kapelky předvedly parádní show a na Pipes & Pints se strhla taková pogo párty, na kterou Tanvaldská kotlina asi jen tak nezapomene! Z města dorazilo několik návštěvníků, na kterých bylo vidět, že čekají právě na samotné Pipes & Pints a na nic jiného. Kapelka to rozjela jak se patří s svými dudy navodila atmosféru v česko-anglickém PunkRock stylu. Pamětihodný večer. Snad se příští ročník s takovou náloží setkáme zas!

   
    Celkově se tedy jednalo o parádní a povedenou akci. Letošní DRESSLERCamp byl opět nezapomenutelný a ve všech zůstanou vzpomínky hodně dlouho. Pár výtek by se určitě našlo, ale to vše přebila výborná atmosféra každého závodu a celková pohoda, která v Tanvaldu panovala. Počasí vyšlo na jedničku až na poslední deštivý den, ale i přesto si každý odnesl spáleniny a únavu, kterou bude dospávat ještě týden. To s jakou vervou někteří jezdci trénovali, bylo až neuvěřitelné. Když jdete naprosto zmožení a unavení do sprchy a máte pomyšlení pouze na jídlo a spánek, přitom vidíte 13-15ti leté kluky trénovat od 8:00 do 21:00hod., jde vše mimo smysly a máte chuť jít jezdit s nimi! Během Campu jsem viděl několik kluků, kteří říkali „já už jezdit nejdu, nemám sil“ a za 10minut už se zas proháněli na biku! Přesně takové nadšení do ježdění by mělo v lidech a hlavně jezdcích samotných zůstat po celou sezónu a brzy se najdou borci světové úrovně

Snad nejvíce fotek si připravil Dominik Kořený, který blýskal co se dalo a zdokumentoval i večerní párty a koncerty. Na jeho galérku se můžete podívat na Facebooku: http://www.facebook.com/album.php?aid=65363&id=1452852688

Další galerii najdete přímo na Facebookových stránkách DresslerShopu, kde jich není tolik, ale nějaké ty perly jsou zde vidět také: http://www.facebook.com/album.php?aid=2043158&id=1412360891

Z DRESSLERCampu mám radost a snad se bude konat i další rok, přesně ve stylu sloganu....Trial Fun and Rock & Roll....!!!